Tajemství jara v zraku čistém spočívá,
blouznivém, velkém, nevědomém ještě,
když o lásku zem slunce prosívá
i bouřlivé, ty kruté, přelétavé deště.

Je jiná láska léta. Všeho vědomá,
všech ztrát, co zraje v ní a co jí zvadá.
Žár, jenž vše objal, krajin ticho má
i sytosť zeleně, mdlou, plavou plnost stáda.

A úsměv široký má dobrých žen
vrázčité dobroty, jež drobnou vryta zkratkou:
kdo dobrým stal se, je vždy zároveň
i sestrou, bratrem, otcem, rodnou matkou.

Rozjímání ranní i navečerní, 1920